4. ledna 2014

Hovězí kližka na hořčici

Původně jsem měla plánu kližku zpracovat na moje milované hovězí po burgundsku. Osvědčený recept mám z blogu Pepato (i když si ho zjednodušuju, stejně je výsledek vždy prudce jedlý). Navíc teď na zimu úplně ideální hřejivý pokrm. Jenže už letmý pohled na ingredience mi prozradil, že si tentokrát můžu nechat zajít chuť. Měla jsem jen kližku a mrkev. Místo malých cibulek dvě obrovské, místo dobrého červeného vína zbytek hnusného bílého, místo žampionů vůbec nic. Jenže datum spotřeby na kližce žádalo rychlého jednání a na nákup se mi nechtělo, neb jsem furt nějaká nachcípaná.

Nakonec jsem si přizvala na pomoc strejdu Gúgla a společně jsme našli kližku na hořčici. Asi jsem fakt nemocná, protože mě tentokrát ani neurazila přítomnost svaté trojice české lidové gastronomie hořčice-kečup-sojovka, ani úplně zbytečný škrob a inspirována jsem se pustila do práce.

Dvě velké cibule jsem nakrájela na velké kusy, dvě velké mrkve (ještě jsem se plně nevzdala myšlenky na Boeuf Bourguignon) jsem nakrájela šikmo na něco mezi tlustým kolečkem a špalíkem, kližku (necelé kilo) jsem rozpižlala na kostky. Na oleji jsem osmahla cibuli, mrkev a nechala zatáhnout maso. (Byla jsem nějaká zmatená, dělala jsem to nadvakrát a ještě jsem do toho telefonovala a tím pádem jsem skoro nezkaramelizovala mrkev, jak jsem měla v plánu, ale ve výsledku to nevadilo.)

Pak jsem to (maso, cibuli, mrkev, výpek) přehodila do papiňáku (v kterém jsem to vlastně mohla dělat o začátku, kdybych nebyla zmatená) a zalila asi dvěma deci toho hnusného bílého vína. Zas tak hnusné asi nebylo. Nechala jsem víno lehce odpařit během toho, co jsem v ledničce dělala inventůru téměř dojezených hořčic. Následně jsem do hrnce přidala blíže neurčené množství plnotučné hořčice s fíky (takže taková trochu nasládlá), kremžské hořčice a vody. Tou vodou jsem jako spořivá hospodyňka vyplachovala hořčici z kelímků. Pak jsem ještě neodolala pokušení a kápla jsem tam asi dvě lžíce kečupu. (Však říkám, že nemocná. Jinak bych tam dala trochu protlaku a možná trošičku cukru.). No a pak jsem to zatlakovala a šla jsem si na hodinku zdřímnout. Tak dlouho jsem spát neměla, protože maso se dost rozpadalo.

Před podáváním jsem to ještě trochu rozředila a ochutila úžasnou klášterní hořčicí z Nového dvora. Jako přílohu jsme si dali rýži basmati - můj nový objev. Jak normálně dlouhozrnnou rýži nemusím, tak takhle je úplně mňam. Jen už si radši napamatuju, kolik stála, protože mám takové tušení, že o dost víc, než normální. Samozřejmě dušenou v troubě.

Bylo to výborné. Já nejvíc ocením ty kousky mrkve nasládlé a nacucané chutí ostatních ingrediencí. Michal mrkev nemusí, ale stejně se neošklíbal. Byl toho kotel a cena je myslím taky příznivá - samé levné suroviny, takže to asi ještě někdy zopakuju.

Jen to nevypadalo moc hezky, takže místo fotky vám dnes radši ukážu mapu krávy:
Zdroj: American Angus Association

2 komentáře:

  1. Tohle se mi dneska moc šiklo, dík za inspiraci na dobrý oběd. Akorát to víno jsem neměla, tak jsem to podlila vývarem. Ale ta mrkev a hořčice, mňam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to jsem ráda! A s tím vínem to příště taky stojí za zkoušku. To je pak mňam na druhou ;)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...