Chlebová polévka aneb vaříme den před výplatou

Líbil se mi nedávný příspěvek Válečná babička a zbytky v kuchyni Martina Hromase (neboli Rachada z blogu Rozinky a mandle) v pořadu Ve vlastní šťávě Radia Wave. Připomněl mi moji babičku a aroma stokrát přepáleného oleje, které se vznášelo kolem každého jejího jídla. A také lahůdky, které si nikdy nesměly načít, dokud se nezkazily, protože by to byla škoda. A čokoládu přidělovanou po čtverečkách. A jídlo, které se muselo vždycky dojíst. A že za války byl jen margarín a umělý med.

Ovšem moje babička je mimo "válečné babičky" také měšťankou každým coulem. Takže chlebová polévka by ji přes práh kuchyně nesměla. Ve mně zůstal z dětství zakořeněný jen zvyk, že jídlo se nikdy nesmí vyhodit, měšťanské manýry naštěstí ne, takže když je doma starý chleba a málo peněz, přijde na řadu polévka, která je skutečnou královnou mezi znouzectnostmi:

Potřebujeme na ni:

asi 2 krajíce chleba - libovolně tvrdého

půl lžičky drceného kmínu

hrnek mléka (200 ml - takže ne plný)

vajíčko

stroužek česneku (nemusí být)

litr vody - nejlépe z klobásek či párků

bujón (nemusí být)

sůl a pepř

něco zeleného na posypání (petrželka, pažitka, cibulová nať...)

Chleba nakrájíme na kostky a dáme ho do vody. Nejlepší je na to voda z klobásek - takové věci se u nás také nevylévají. Přidáme bujón (nebo jen sůl) a kmín a necháme vařit, až se chleba rozpustí. Když se mu nechce, můžeme mu nakonec pomoct tyčovým mixérem. 

V mlíku rozkvedláme vajíčko, vlejeme do polévky a necháme převařit. Dosolíme, opepříme, můžeme přidat rozmačkaný česnek. Polévka většinou ještě do druhého dne zhoustne, takže se může ještě rozředit.

Rozdělíme na talíře, ozdobíme nasekanou pažitkou nebo jinou zelení a je hotovo. Je to nejen levné, ale taky rychlé.

Dětem chlebová polívka fakt jede. I když podle fotky to tak úplně nevypadá...